Rubín a Safír, 1. kapitola-Dychtivost má zlaté vlasy

25. října 2014 v 14:13 | Adelade |  Povídky
Kočár tažený koňmi kodrcal na nerovné ulici. Pršelo. Občas byl v dáli slyšet hrom. Ulice byla liduprázdná. Kočár řídil mladý rudovlasý chlapec v červeném kabátku a broukal si. Krátké ohňové vlasy mu trčely do stran a úspěšně vzdorovaly velkým kapkám vody snášejícím se z nebes. Uvnitř seděla mladá zlatovlasá dívka. Kočár vyjel z města a kklidným venkovem mířil k honosnému sídlu. Zastavil se před vchodem, do kterého vedlo pár schodů. Chlapec seskočil z vozíku a otevřel dveře kočáru. Dívka vystoupila a vystoupala po schodech ke dveřím. Chlapec bleskurychle zavedl koně do stáje a přispěchal jí otevřít. Křehké děvče vešlo do prostorné haly s tmavěmodrobílou podlahou připomínající šachovnici. Chlapec ji bezeslova zavedl do levého křídla sídla, do čistého pokoje vyhřátého krbem. Na stole ležel nedohraný Mariáš a prázdná sklenice a ke krbu bylo natočeno velké křeslo. ,,Hraběnka Diana Upshur, vedoucí společnosti Lance & Shield." představil dívku chlapec překvapivě drze znějícím hlasem. ,,Ach áno, ta, co se zajímala o spolupráci..." ozval se ženský hlas od krbu. Osoba vstala a otořila se na svého hosta. Byla to vysoká fialovo-černovlasá žena oděná do modrostříbrných šatů. Probodla Dianu rudýma očima. Zlatovlasá holčina se uklonila a promluvila. ,,Je mi ctí, že vás potkávám, Violetto Wish." podívala se na ni. ,,Lizarde, uvař kávu a přines zákusek." řekla Violetta aniž by spustila oči z Diany. ,,Rozkaz, má paní." uklonil se chlapec.

Violetta pila kávu a uždibovala z Tiramisu. ,,Takže prodáváte zbraně a ráda by jste využila našich kožešin pro výrobu zvláštní sady zbraní pro ženy, které si nechcou odřít ruce od hrubé kůže, která se boužívá na klasické pokrytí rukojeti zbraně, že?" zeptala se Diany. ,,Ano, přesně tak. Zisk z prodeje by šel z 20% státu, ze 60% společnosti Lance & Shield a z 20% společnosti Wish fur s.r.o." odvětila Diana. Hostitelka se zachmuřeně schoulila v křesle. ,,Mohlo by to být 25%?" optala se po chvíli. Diana svraětila obočí a po chvíli odpověděla. ,,Myslím, že by to bylo možná, domluvíme se zítra. Teď, jestliže smím, bych si dovolila poprosit vás o nocleh." Violetta si odkašlala. ,,Jistěže..." kývla hlavou k Lizardovi. Lizadrus se uklonil a zavedl Dianu do pokoje pro hosty. Pak se vrátil k Violettě. ,,Chci jít spát, ta žena se mi vůbec nelíbí." zavrčela paní domu. Lizardus bezeslova pokýval hlavou a pomohl jí svléknout drahé šaty. Podal jí noční košili a popřál jí dobrou noc.

Uprostřed noci zavrzala podlaha a z pravého křídla domu se ozvaly hlasy. Jeden mužský a druhý ženský. Bylo však překvapivé, který byl čí. Diana, dříve sličná slečna se zbavila paruky a korzetu a rázem se z ní vyklubal urostlý chlapec, který vyhlížel poněkud komicky, jelikož byl stále oblečený do ženských šatů. Vloupal se do pokoje, kde podřimoval Lizardus a přenesl jeho spící tělo pod schody do haly. Tam jej posadil na židli, přivázal a pomocí amoniaku jej probudil. Zmatený Lizardus se probudil a začal se rozhlížet. ,,Nač jste mě spoutal, Dane Upshure? Nemůžu přeci za to, že firma vaše a vaší sestry zkrachovala." prohodil. Jeho únosce se pousmál. ,,Takže jste se to dozvěděli...mělo to být přísně střežené tajemství. Ale nemyslete si, že vás nedonutíme spolupracovat." ušklíbl se. ,,Známe totiž vaše skandální tajemství..." Lizrdus naklonil hlavu a zamračil se. ,,Víme," přišel k Lizardovi a rozepl mu kabátek, ,,že věrný sluha Violetty Wish, Lizardus Rise," rozepnul mu košili a odhalil vnady, pevně svázané obvazem aby nevyčnívali, ,,je ve skutečnosti žena." dořekl. ,,Ty naivko, to sis vážně myslela, že tohle dokážeš schovat?" uchechtl se a píchl ji do prsou. Dívka na něj moment zmateně zírala a pak se rozchechtala. Dan nechápal. ,,Co je ti k smíchu, ty podvodnice?!" zařval a vrazil jí facku. Ta se však smát nepřestávala. Záhy se zezadu od Dana ozval další hlas. ,,Víte pane, možná znáte maličkaté tajemství mého služebníka, ale neznáte to skutečné." promluvila Violetta, vypadajíc jak přízrak, když stála na mramorové podlaze v bílé noční košili. Dan přejížděl pohledem z jedné ženy na druhou. ,,Jaké tajemství?!" vychrlil dychtivým hlasem, v němž se mísilo vzrušení a strach. Violetta k němu ladně dokráčela a jedním rychlím pohybem, kterého by si nevšiml snad ani kolibřík mu zakroutila krkem. Druhá dívka tomu nečinně přihlížela. ,,To tajemství zní: Květina jež ve dne září fialovou barvou se v noci zbarví do ruda a dítě, jež tu květinu den co den hlídá se každou noc mění v černou kočku." téměř neslyšně šeptla Violetta umírajícímu chlapci do ucha a zakousla se mu do krku, odkam začala sát ještě teplou životní tekutinu. ,,Tch...kyselá a hořká, jako jeho povaha..." zašklebila se a odplivla si na podlahu. ,,Měly bychom jít spát paní, zítra musíme do města..." povzdechla krčící se dívka v rudém kabátku. ,,Ano Draconie, máš pravdu, musíme jít spát..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krepa krepa | 25. října 2014 v 14:31 | Reagovat

TO ŽERU NOM NOM NOM NOM

2 pur pur | 27. října 2014 v 13:03 | Reagovat

to je božííí chcu další díííl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama