Listopad 2014

Adelade a dárky :I

4. listopadu 2014 v 16:40 | Adelade
Proč to sem tahám? Och yes, Vánoce, narozeniny a svátek. A lidi co rádi dávají dárky.

Hrátky osudu- kapitola třetí: Společník z jiného světa

2. listopadu 2014 v 21:39 | Adelade |  Povídky
Nadskočila jsem a kdybych byla živá, chlupy po těle by se mi naježili jako kočce. Uskočila jsem z koutu a vyjukaně sledovala osobu, která mě vystrašila. Byl to kluk drobné postavy asi o hlavu nižší jak já. Stál tam klidně a mračil se na mě. Měl ocelově modré oči a na centimetr přesně ostříhané černé vlasy. Kdybych mu neviděla do obličeje, myslela bych si, že je mladý ale pytle pod očima a úzkostné vrásky na čele mi říkaly něco jiného. ,,Klídek holka, nesním tě." pozvednul obočí a pronesl překvapivě hlubokým hlasem. ,,Ty-ty mě vidíš?!" ohromeně jsem na něj koukala. Jak to bylo možné? Muž ke mně došel a podíval se do dálky. ,,Ano. Vidím tě moc dobře. Ztratila ses, že pláčeš?" podíval se zpět na mě. ,,Ne...jen jsem spatřila obličej svého živého kamaráda..." odpověděla jsem mu a sklopila oči. ,,Och. Ano. Poprvé to vždy bolí. Ale s časem si zvykneš." povzdechl. Připadal mi povědomí. Až příliš povědomý. Svraštila jsem obočí a přemýšlela. Blik cvak, to je ono. Vždyť to je ten týpek z obrázku, který mi přinesl na hrob Joseph! Doširoka jsem otevřela oči. ,,Jak-jakto, že jsi tady? Vždyť neexistuješ!" ustoupila jsem od něj se strachem v očích. ,,Tch..." ušklíbl se a lapl mě za ramena. ,,V tvém světě ne, ale tady ano." podíval se mi do očí hrozivým pohledem. ,,Také jsem mrtvý. Ve svém světě jsem umřel." pustil mě a podíval se do kaluže, ve kterého však jeho odraz nebylo možné spatřit. ,,Takže...ten svět je pravda...Levi." zahleděla jsem se tam, co on.

Hodinky na jeho ruce tišše tikali, jak jsme šli klidným parkem. Bylo prvního prosince a na zem se začali snášet droboučké bílé vločky. Levi mi všechno vysvětlil. Když člověk zemře, nachází se v jakémsi mezisvětě, kde se mísí různé duše. Podle chování v tomto mezisvětě se pak bude odvíjet jeho další osud. ,,Jak dlouho tu už bloudíš?" otázala jsem se ho náhle. ,,Měsíce...roky. Netuším, přestal jsem to počítat." podíval se na mě. ,,Znáš mě jako Rivailla Ackermana, že? Ach, ano. My duše máme moc vstupovat do myslí živých bytostí. A před nějakou dobou, myslím, že to byl rok 2009 jsem vstoupil do mysli jednoho nadějného japonského spisovatele...jak jen se jmenoval..." promnul si bradu a zamyslel se. ,,Isajama...Hajime?" zamrkala jsem očima. ,,Jo, jo přesně tohohle. Vnuknul jsem mu nápad, nápad odrážející náš svět." pousmál se. ,,Jak jsi zemřel?" položila jsem mu nepěknou otázku po chvíli. On notný moment mlčel a pak mi odpověděl. ,,...já...rozkousl mě shifter v titání podobě." zatnul čelist. ,,Eren Jaeger." dodal po chvíli.

Proč maluju? + Moje výbava

1. listopadu 2014 v 23:06 | Adelade |  Kresby

Pusťte si úžasný OP C: